Pozor, aktualizace článku zde: Aktualizace. K vládnímu návrhu omezení paušálů nabízím pohled konzultanta, OSVČ s loajálním postojem k platbě daní státu. Jsem pro omezení paušálů, jen bych rád, aby hysterické překřikování přešlo v praktickou diskuzi, jak regulovat věci plynule a ne skokově.
Promítneme jakoukoliv regulaci do grafu, vznikne nějaká křivka. Tato křivka může být plynulá, lomená, nebo skoková. Platí obecně, že každá regulace se skokovou změnou vede k tomu, že systém je labilní. Selský rozum říká, že při překročení limitu o jednu korunu se zcela mění pravidla. Jak se za takových podmínek budou chovat ti, kterých se pravidla týkají?
Vláda přišla s návrhem skokové regulace – ponechat paušály jen pro příjmy do 2 milionů. Do 1.999.999 Kč odepíšu v nákladech 1.199.999, od 2.000.000 budu shánět paragony, psát cesťáky a řešit, jak náklady vykážu.
Návrh vlády se skokovou regulací znamená, že budu na konci příštího roku řešit, abych se náhodou nedostal přes limit a případně budu prosit některé klienty, aby mi zaplatili až v lednu. Bohatí živnostníci méně loajální pak budou vymýšlet jiné metody, jak skokovou změnu pravidel nepřipustit, např. tak, že živnostenské listy budou mít všichni příbuzní.
Chápu snahu omezit paušály. Používám paušální výkaz nákladů a jsem přitom plátcem DPH. Placení daní se nevyhýbám. Administrativní výhoda paušálu je pro mne ta, že jezdím vlastním autem, nepíšu cesťáky, a účtenky za benzín mohu házet do koše. Čtvrtletně ale vykazuji DPH – abych dostal něco z DPH zpět, uplatňuji DPH na telefonní poplatky, občas uplatňuji zpět DPH z nového notebooku nebo nového telefonu. Kdybych byl důsledný, shromažďoval bych účtenky za papíry, obálky, propisky, baterky, a získával bych tím 21% DPH, které by mi stát vrátil zpět. Jsem ale velkorysý a tyto částky ponechávám státu. Pak se mi ale zdá, že jediná administrativní úspora plátce DPH je cestování vlastním autem. Dobrá, omezme tedy paušály, byť jsem sám proti sobě, ale prosím inteligentně.
Zajímal se někdo z navrhovatelů, jak to funguje jinde? Na Slovensku je například limit na výši paušálních nákladů, nikoli příjmů. To je ovšem podstatný rozdíl! Stanovíme-li například limit paušálních nákladů 800.000 Kč, pak je jedno, jaké jsou příjmy, s narůstajícími příjmy se plynule snižuje podíl uplatnitelných nákladů. Nikdo není tlačen k vyhýbání se skokové změně pravidel. Náhle v regulaci není skok, ale pouze zlom. Jsem pro omezení paušálů, jen bych rád, aby hysterická debata přešla v praktickou diskuzi, jak regulovat věci plynule a ne skokově.
Poslancům, kteří to schvalují, je to jedno, nebo tomu nerozumí, nebo tomu nechtějí rozumět? Nespojité regulace pomocí limitů jsou oblíbené nejen u poslanců ČR ale také v Evropském parlamentu. Až sem ano, a odsud ne. Je to nedostatek logického myšlení, nebo vůle, nebo nezájem? Co si o tom myslíte vy? Pomohl by povinný kurz matematiky základní školy pro zákonodárce?
