V blízké vesnici zavraždil Josef, žárlivý a agresivní magor, souseda Charlieho. Zavražděný soused Charlie souložil s jeho manželkou a ještě se mu v hospodě posmíval.
Josef vzal sekeru a rozsekl Charliemu před očima ostatních hlavu vejpůl. Noviny o tom nepsaly a nikdo se tomu nedivil. Josefa zavřeli a je zase klid. Charlieho je mi líto, i když to byl sviňák a neměl jsem ho rád. Ale toto si přeci jen nezasloužil. Nic nezákonného neudělal.
Shodou okolností krátce na to v Paříži zavraždili nějací šílenci jiného Charlieho a jeho kamarády. Prý se jim ten Charlie a jeho kamarádi také posmívali a snad jim prý i pomočili jejich milovaného pejska. Pak fotky rozdávali svým přátelům. Je mi tamtoho Charlieho taky líto, za takovou hovadinu zabít tolik lidí?
Mezitím bylo uneseno a brutálně zavražděno několik novinářů v Sýrii a s nimi několik lidí z humanitárních misí, kteří nasazují vlastní životy, aby pomohli bezbranným a nevinným ubožákům, které tam šílenci masově vraždí, a také zraněným lidem na obou stranách konfliktu. To mne chytá vztek, bezmocnost a současně si uvědomuji svoji vlastní slabost, protože já bych tu odvahu asi neměl. Těch lidí si hluboce vážím a děkuji, že se takoví najdou.
V Paříži se pak sešlo milion lidí se státníky celého světa na počest Charlieho kamarádů, jejichž zavraždění představuje útok na základní hodnotu evropské civilizace, kterou je svoboda projevu.
Myslel jsem si, že základních hodnot, na kterých stojí Evropa, je více. Kromě svobody například humanita, tolerace, respekt k ostatním. Tyto hodnoty pro mně představují Evropané, kteří pro ně umírají dobrovolně v šílené Sýrii, Iráku a jinde. Kdyby se někde konala demonstrace na jejich podporu, prosím dejte mi vědět. Určitě přijdu.
